Ivana Tykač: chci pomáhat lidem s rozvody

Rozhovor pro deník E15 (rok 2018). Díky charitativním aktivitám Ivany Tykač se v posledních letech začalo mluvit o tom, že řada rodin je na tom tak, že nemohou dětem ani zaplatit obědy ve škole. Nebo že dětem samoživitelek hrozí dětský domov, protože máma nemá na zaplacení nájmu. O tom a o dalších tématech byl rozhovor Ivany Tykač, který poskytla pro E15 v roce 2018. Níže přinášíme výběr nejzajímavějších otázek a odpovědí.

Jak daleko jsou vaše charitativní projekty?

Letos máme šesté výročí obecně prospěšné společnosti Women for Women a páté výročí projektu Obědy pro děti. V minulém školním roce jsme díky tomuto projektu nakrmili takřka sedm tisíc dětí. Za tyto školní obědy jsme uhradili 29 milionů korun. Jsme rádi, že tento problém zaujal i stát a že jsme v posledních třech letech obdrželi významnou finanční podporu ministerstva školství. V současnosti máme v projektu registrováno tisíc základních škol z celé České republiky. Máme radost, že se nám daří pomoci všem dětem, které se do projektu zapojily, ale je smutné, že každý školní rok jejich čísla narůstají. Ukazuje to, že problém je velký a rozšířený.

Z čeho problém vychází?

Samoživitelek a samoživitelů je stále více. V projektu Obědy pro děti tvoří samoživitelé skoro 80 procent. Zajímavé je, že je to velký problém například i v Praze. Poslední dva roky nájmy v hlavním městě silně vzrostly a samoživitelé při současných platech, a to navzdory růstu mezd, mají problémy – včetně zaplacení obědů dětem. A navíc šedesát procent z nich nedostává na děti výživné.

Když mluvíte o samoživitelích, znamená to, že se tento jev týká i mužů?

Říkám to schválně v obou tvarech. Sice v 99 procentech případů jsou to ženy, ale je tu i malá část mužů, kteří se v takové situaci rovněž ocitají.

Jak vypadá spolupráce se státem při financování obědů?

Z každé koruny, kterou zaplatíme dítěti na oběd, dá stát sedmdesát haléřů a my třicet haléřů. Všechno, co dostaneme
od dárců na transparentní účet, jde na pomoc potřebným dětem. Zatímco všechny náklady na organizaci, provoz a  fundraising jdou za námi.

V našich organizacích se řídíme určitými idejemi a chceme si je uskutečňovat po svém. Nechceme být pod vlivem či kuratelou čehokoli.

Kam se budou vaše charitativní projekty posouvat dál?

Zjistili jsme, že největší problém sólorodičů představuje bydlení. Jednak je drahé, jednak jsou pronajímatelé vůči samoživitelkám skeptičtí, protože mají strach, že v určitou chvíli nebudou moci nájem platit. Takže jsou pro ně rizikovou skupinou. Samoživitelky navíc nemají na kauce, a tak často bydlí u kamarádek, žijí v nevyhovujících podmínkách. Tady se vracíme k původnímu záměru Women for Women, kdy jsme chtěli vybudovat azylový dům, ale báli jsme se, že
vytvoříme ghetto, v němž se shlukují lidé se stejnými problémy, a tudíž se většinou nikam neposouvají. Projektem podporovaného bydlení v návaznosti na psychosociální péči jsme vytvořili rychlejší a efektivnější variantu pomoci této ohrožené skupině.

Co s tím lze dělat?

Když žena nemá bydlení pro sebe a pro děti, přijde sociálka a může jí děti i dočasně odebrat. Osobně jsem zastáncem udržení vztahu mezi dítětem a rodičem za každých podmínek, navzdory tomu, kde bydlí. Politika, kdy je sociálka rozdělí kvůli tomu, že rodič nezabezpečuje standard, se mi nelíbí. Proto startujeme nový projekt Adoptuj Marii, abychom sólorodičům pomohli dosáhnout na důstojné bydlení. Značná skupina samoživitelů má prostředky na tržní nájemné, ale chybí jim finanční rezerva na kauci, čímž je pro ně tržní bydlení nedostupné. Novým projektem pomůžeme konkrétním samoživitelům uhradit právě kauci.

Máte představu, kolik potřebných samoživitelek a samoživitelů je?

Jen v Praze se rozvádí každé druhé manželství. V Česku představují jednorodičovské domácnosti více než pětinu všech domácností, tedy více než 400 tisíc dětí žije s jedním rodičem. Samoživitelem je většinou žena a téměř každá třetí žije v chudobě.

Takže problém s bydlením je pro osamoceného rodiče naléhavější než dříve?

Určitě. Partnerství se rozpadají mnohem rychleji, což souvisí se sociálně-demografickým vývojem. A v budoucnu bude
prostě více žen zůstávat s dětmi samo. Je to evropský trend, s nímž nic neuděláme.

Jste hodně aktivní v severních Čechách. Souvisí to s uhelným byznysem vašeho manžela?

Letos jsme otevřeli pobočku v Mostě. Na severu je to hodně složité. Vzhledem k tomu, že Women for Women má řadu
poraden, víme, odkud přichází nejvíce dotazů. A právě ze severu jich je hodně. Využili jsme samozřejmě toho, že manželova Vršanská uhelná je naším generálním sponzorem a že nám poskytli a zrekonstruovali prostory. Peníze, které se v regionu vydělaly, vracíme nazpátek.

Jaké další charitativní projekty chystáte?

Pro příští rok máme projekt s pracovním názvem Servis vztahů. Cílem je poskytnout lidem maximum informací, co přináší rozvod, s čím se budou muset poprat, na co je třeba znát odpovědi. Projekt je zaměřen na rodiny s dětmi, na lidi, kteří mají pochybnosti ve vztahu, na ty, kdo řeší již nějakou krizi nebo si už přímo rozvodem či rozchodem procházejí, anebo jsou již rozvedeni, ale potřebují dále fungovat společně jako rodiče. Budeme se je snažit provázet
jejich vztahem tak, aby se minimalizovala traumata, především dětí. Na projektu se podílejí psychologové, psychoterapeuti, právníci, výchovní poradci, mediátoři a další odborníci.

Celý článek si můžete přečíst v pdf.

Děkujeme moc deníku E15 za to, že se o naše charitativní programy zajímá, a pomáhá tak s námi!