Měsíční sloupek Ivany Tykač

Po pěti letech dostaneme pod stromeček opět prezidentskou kampaň a pár dní po Třech králích i prezidentské volby. Před více než dvěma tisíci lety lidé v čase, který dnes nazýváme předvánočním, čekali na spasitele, který zatím nepřišel. My můžeme jen doufat, že volba nového prezidenta nás posune alespoň o kus dál. Čerstvou hlavu státu budou čekat asi dosud největší výzvy od listopadu 1989 a následné prosincové volby Václava Havla. Tehdy jsme se probudili do svobodného světa devadesátých let, plného šancí na úspěšný rozvoj. Zažili jsme bouřlivé, turbulentní roky i finanční kolaps, ale teď se zase vyrovnáváme s následky pandemie a blízko u hranic zuří bratrovražedná válka. I přes to všechno se snažím vidět budoucnost pozitivně a věřím, že příští hlava státu může přinést kromě státnických kvalit i trochu optimismu.

Před novým prezidentem či prezidentkou bude nyní stát mnoho úkolů jako před lídrem, který by měl v těžkých časech obyvatele naší země sjednotit. Hlava státu sice není všemocná postava, ale svou neformální silou, vzešlou z hlasů velké části obyvatelstva, má možnost nastartovat procesy, díky kterým se může měnit legislativa, ekonomika i atmosféra ve společnosti.

Díky projektu, zabývajícím se výběrem nové hlavy státu, na kterém jsem v posledních měsících pracovala, jsem většinu uchazečů o křeslo prezidenta měla možnost poznat osobně. A ať už si o nich jednotlivě mohu myslet cokoliv, jednu věc u nich upřímně obdivuji, a sice jejich kuráž a odhodlání, se kterou do nelítostného boje o prezidentský úřad vstoupili. Jistě, některé kandidáty vede k cestě za jejich vytouženým cílem především naivita, nezkušenost nebo možná přehnané mínění o své výjimečnosti, ale jsou mezi nimi i tací, kteří mají své myšlenky dobře utříděné a představu o náplni nejvyšší ústavní funkce jasnou. Pozitivním posunem je také větší množství žen, které se do soupeření zapojily a těší mě, že to nejsou jen kandidátky do počtu, ale mohou minimálně v jednom případě do výsledků volby zcela zásadně promluvit.

V tíživé ekonomické situaci často trpí děti. Nemají hlasovací právo, a přitom jejich dětství, dospívání i budoucí dospělý život či stáří výrazně ovlivňují každé volby, kterých se přitom neúčastní. Ne jinak je tomu s volbou prezidenta. Proto jsem se už před několika měsíci rozhodla oslovit kandidáty a kandidátky na nejvyšší ústavní funkci, kteří byli v té době známí nebo o kandidatuře uvažovali, s dotazy dětí pro naši knihu, kterou vydáváme právě nyní u příležitosti prezidentských voleb. Přiznám se, že kromě snahy dát dětem prostor vyjádřit pomocí dotazů své představy o fungování prezidentského úřadu je v tom i trochu kalkul či spíše snaha upozornit kandidáty, že děti u nás tvoří podstatnou část společnosti, kterou je třeba brát vážně. Jsem ráda, že většina oslovených přijala náš projekt s nadšením a poctivě odpověděli. A to přes obrovské vytížení, které je s prezidentskou kampaní či s jejich jinou veřejnou činností nebo zaměstnáním spojeno. Díky tomu si teď můžete udělat obrázek o tom, jak jednotliví kandidáti přistupují k dotazům našich malých spoluobčanů, kteří sice nemají volební právo, ale v budoucnu z nich kromě voličů vzejdou možná noví lídři, podnikatelé, lékaři či učitelé.

Co si uchazeči o křeslo prezidenta myslí o přijetí eura nebo o islámu? Jak vyřeší situaci, kdy máma potřebuje dvě práce, aby uživila rodinu? A je pravda, že Československo bylo nejrozvinutější zemí na světě? Jsem ráda, že Danuše Nerudová, Denisa Rohanová, Alena Vitásková, Andrej Babiš, Jaroslav Bašta, Tomáš Březina, Pavel Fischer, Karel Janeček, Miloš Knor, Ivo Mareš, Martin Stropnický, Josef Středula či Tomáš Zima jsou součástí mého knižního projektu. A byli i účastníky debat o jejich názorech a volebních tématech, které jsme v rámci projektu zorganizovali.

V rozhovorech s těmito osobnostmi jsme se pokusili nalézt odpověď na tři klíčové otázky. Jaká bude naše budoucnost? Dokážeme jako země mluvit společnou řečí? Budeme umět být i společností spravedlivější a soucitnou, která nenabízí pouze šance nejschopnějším, ale nabídne i pomocnou ruku těm, kteří při svém startu do života neměli tolik štěstí?

Myslím, že se nám povedlo dát dohromady mozaiku zajímavých otázek i odpovědí, která dává dobrý obrázek o tom, v jaké situaci aktuální volba prezidenta přichází a jaké problémy by vítěz měl, alespoň podle dětí, řešit. Budu doufat, že ten, kdo nakonec vyhraje, se bude držet nejen toho, co na otázky v knize odpověděl, ale že si třeba najde i čas inspirovat se odpověďmi ostatních kandidátů, kteří zůstali za ním.

Ivana Tykač