Měsíční sloupek Ivany Tykač

Všechny dárky už jsme rozbalili, cukroví snědli, navštívili celou širokou rodinu, novoroční šampaňské vyprchalo a my se můžeme vrhnout do roku 2023. Pohnutých 12 měsíců, které máme za sebou, jsme prožili ve znamení inflačního šoku. Byl to rok, na kterém se významně podepsala léta pandemie a který podtrhly dopady ruské invaze na Ukrajinu. Jaké asi budou následující měsíce, když je světová ekonomika ve válečném stavu, a lidé, kteří i před inflací žili od výplaty k výplatě, nemají prostředky ani na nejzákladnější výdaje?

Bude to jistě rok nabitými událostmi. Hned v lednu nás čeká první kolo prezidentských voleb, v březnu skončí mandát Miloši Zemanovi, do eurozóny přibude již 20. členský stát − Chorvatsko, Velkou Británii čeká korunovace Karla III. a hokejoví fanoušci se třesou na 87. mistrovství světa v ledním hokeji.

Ale bude to také rok plný mnoha běžných starostí i radostí, které se nebudou lišit od těch, jež míváme běžně. Když se v jedné pražské základní škole nedávno ptali dětí, co by si nejvíce přály do nového roku 2023, děvčátka a chlapci se na chvíli zamysleli a pak jednomyslně odpověděli: „Ať jsme všichni kamarádi a pořád se spolu smějeme.“ Ve světle současných událostí se toto novoroční přání může jevit jako úsměvné a naivní, ale není v něm snad v době válečného konfliktu nedaleko našich hranic a neutěšeného stavu, který válka na všech frontách přináší, i něco symbolického?

Začátek nového roku vzbuzuje v lidech naději na změnu. Nacházíme v sobě odhodlání začít něco nového a s elánem se do toho pustit. Naše přání mohou být skromná − zhubnu a konečně se vejdu do kalhot, co mi už rok visí ve skříni, či větší − dám výpověď v práci, přestanu kouřit, vezmu rodinu k moři. A často si na začátku roku raději nepřejeme vůbec nic, protože stejně nevěříme, že by zrovna start nového roku měl tu magickou moc, aby nám naše přání dokázal vyplnit.

Jedno takové docela obyčejné lidské přání mi uvízlo v hlavě. Zaslechla jsem ho před pár dny od jedné mladé maminky, která kolem mě procházela po chodníku se dvěma malými dětmi a zrovna s někým telefonovala. „Ty se mě ptáš, co si opravdu přeju?“ odpovídala někomu s unaveným výrazem ve tváři. „Tak já Ti tedy řeknu, co si přeju. Já už chci taky konečně trochu času jenom pro sebe!“

A tak vám přeji, ať se vám v roce 2023 plní vaše úplně malá i ta větší přání, a když se to nepodaří, ať se z toho nehroutíte, protože něco si přát a držet v sobě naději na lepší zítřky můžete přeci každý den, nejen na Nový rok :-).

Ivana Tykač