Měsíční sloupek Ivany Tykač

Ve čtvrtek 24. února ve 4 hodiny ráno mě můj muž vzbudil slovy: “Probuď se. Rusové vtrhli na Ukrajinu, potřebuju o tom s tebou mluvit.”

Od té doby se ráno budím s pocitem, že je něco špatně. Ano, válka je špatně. Zvykli jsme si, že válečné konflikty se odehrávají daleko od našich bezpečných domovů. Je mi líto lidí, kteří konfliktem trpí, ale vzhledem ke geografické vzdálenosti a mentální nepropojenosti s lidmi válkou zasaženými jsou pro nás jejich příběhy méně skutečné. Není ani v silách člověka pojmout každý osud, každou tragédii. Na válku v Evropě ale nejsme připraveni vůbec. Stálé připomínání té poslední, 2. světové války, a existence nukleárních zbraní, vytvořilo ve mně a myslela jsem si, že ve všech lidech, povědomí no-go akce. A pan Putin mi tuto jistotu vzal. Našel se člověk, který si neváží pracně udržované geopolitické stability a tlačí svět ke třetí světové válce. Než odsoudím druhého, kontroluji své činy v rámci snahy o objektivní sebereflexi. Je to tedy jen on, který se zpronevěřil myšlence politického vybalancovávání vlivu a moci mezi jednotlivými zeměmi či bloky zemí, tak jak je popisuje Henry Kissinger ve své poslední knize World Order? O 21. století se mluví jako o století naslouchání a porozumění. Vnímali světoví lídři, co pan Putin říká, co ho tíží, jak se cítí nedoceněn a oč žádá? Jak to dopadá v partnerství, když se jeden z partnerů cítí dlouhodobě přehlížený, a tedy v důsledku toho méněcenný? Roztržka mezi partnery je jasným vyústěním této dlouhodobě neřešené situace. My Evropané jsme sledovali budování kultu osobnosti Vladimira Putina a obnovování postu cara v Rusku, a to právě v kontextu nedocenění Ruska jako partnera. Je zřejmé, že Rusko nemůže vyhovět našim parametrům demokracie. Neměli bychom proto, právě jako praví demokraté, přiznat v tomto směru každé zemi právo na její formu zřízení, která vychází z jejích kulturních tradic? Neměli bychom se zbavit potřeby tyto země posunovat v čase? Několikrát jsme se přesvědčili, že vývoz našeho západního pojetí demokracie do zemí, které na ni nejsou připraveny, není smysluplný, protože místní struktury na ni nejsou zralé a na sílu implementovaná demokracie se zvrhne v její karikaturu a časem se vrátí k původnímu či ještě horšímu systému. Nemilosrdné závěry Versailleské smlouvy, která nařídila Německu neúnosné válečné reparace, se staly podhoubím pro vznik Národně socialistické strany, která následně vynesla do čela Německa Adolfa Hitlera. Vůdce, který vábil masy vyhladovělých německých občanů vidinou velkého a silného Německa.

Vladimir Putin má také vidinu znovuobnovení velkého Ruska, ale na rozdíl od Hitlera má také nukleární zbraně. Je zcela nesporné, že Vladimir Putin je agresor a agresi je nezbytné se postavit. Ale Putinovi s rukou na tlačítku jaderné zbraně, který se cítí ublíženě, je nutné nabídnout exit, který bude v jeho optice důstojným pro jeho ego a pro celý ruský národ, jehož se on cítí být tatíčkem.

Čím déle bude válka na Ukrajině trvat, tím větší budou ztráty a škody. Lidské, materiální a morální. Dlouhá válka může vyhnat z domovů daleko více Ukrajinců, než kdokoli může predikovat. Miliony lidí v pohybu napříč Evropou, jejíž rozmazlené obyvatelstvo je unavené pandemií covid-19 a jejími důsledky v podobě dvojciferné inflace, přetrhaných zásobovacích řetězců a nedostupného bydlení, mohou postupem času vyvolat občanské nepokoje. A není i tento stav Evropy záměrem pana Putina?

Osobně jsem zastáncem vyššího principu. Pokud odsuzuji ruskou agresi a rozhodnu se přijmout sankce, tak by neměly být polovičaté. K čemu je odpojení od SWIFTu, ale jen některých bank?  Proč dál odebíráme suroviny a financujeme panu Putinovi jeho „vojenskou operaci“? Neprodlužujeme svým chováním válku i my?

Dnes stojí proti sobě hrdina Volodymyr Zelenskyj a agresor Vladimir Putin. Je nezbytné najít jejich společnou hodnotu, kvůli které budou ochotni ukončit válku. A co se stane jejich společnou hodnotou, si zatím neumím představit. Jsem přesvědčena o jedné zásadní věci – eskalace konfliktu, a to verbální či zapojením se do války, civilizovanému světu nic dobrého nepřinese. Teda pokud nechceme vehnat Rusko do náruče Číny a rozpoutat třetí světovou válku.