Když se rodiče rozvádějí
Emoce
Cítím: SMUTEK, VZTEK, VINU…
- Bojím se, že se mi druzí budou smát.
- Nemám doma klid.
- Nevím, jak o tom začít mluvit.
- Nerozumím, co se teď u nás v rodině děje.
- Jsem na rodiče naštvaný/á.
- Jsem naštvaný/á, že se neumí dohodnout a zatahují mě do toho.
- Nechci, abych si musel/a mezi nimi vybírat.
- Nechci, aby se mě ptali, s kým bych byl/a radši.
- Vadí mi, že nemůžu normálně mluvit o druhém rodiči.
Když se rodiče rozcházejí, můžeš mít spousty pocitů, všechny jsou normální a v pořádku. Možná jsi smutná/ý, protože se mění tvoje rodina a chtěl/a by si, aby rodiče zůstali spolu. Můžeš být na rodiče naštvaná/ý. Můžeš mít pocit, že za to můžeš ty…
Důležité je vědět, že za rozvod svých rodičů nemůžeš, nemohl/a si udělat něco jinak, aby se nerozvedli.
Je důležité vědět, že žádná emoce není „špatná". Všechno, co cítíš je v pořádku a má svůj důvod. Pomáhá o tom mluvit – s mámou, tátou, kamarádem, učitelem nebo odborníkem. Když emoce neschováváš, lépe se s nimi dá pracovat.
Obavy
- S kým budu bydlet?
- Kde budu bydlet?
- Co když si někoho najdou?
- Budou mě mít oba pořád rádi?
- Kam budu chodit do školy, budu chodit do stejných kroužků?
- Jak to bude s naším psem?
- Co mám dělat, když se rodiče hádají?
- Jak to rodiče zvládnou, když budou sami, budou smutní?
Při rozvodu rodičů je normální mít spoustu otázek a strachů. Možná přemýšlíš, kde budeš bydlet, jestli se budeš muset stěhovat, co bude se školou nebo s tvými koníčky. Někdo se bojí, že už jednoho z rodičů nebude skoro vídat. Někdo cítí napětí, že když je s druhým rodičem, ten druhý je smutný.
Tyto obavy je dobré říkat nahlas. Máš právo se ptát a chtít vysvětlení. Zeptej se dospělých na to, z čeho máš největší strach a nech je, aby ti odpověděli jasně a srozumitelně. Neboj se říct rodičům, co by si potřeboval/a, co by ti pomohlo.
Když víš, co se bude dít, většinou se bojíš míň.
Pomoc
Na tohle nejsi sám/sama. První, za kým můžeš jít, jsou tvoji rodiče. I když se rozcházejí, pořád jsou máma a táta. A jsou tady pro tebe.
Můžeš ale mluvit i s někým dalším – třídní učitelkou, výchovným poradcem, školním psychologem, školním metodikem prevence nebo jiným dospělým, kterému věříš.
Pomoc můžeš najít i ve FAMILY HUB. To je místo, kde si můžeš s odborníkem v klidu promluvit o tom, co doma prožíváš, co tě trápí a čeho se bojíš. Nemusíš mít všechno správně vysvětlené — stačí říct, jak ti je.
Říct si o pomoc není žalování ani slabost. Je to odvážný krok, který ti může ulevit.
Manipulace
Někdy dospělí zatáhnou děti do svých hádek. To není fér!
Když po tobě chtějí, abys „byl na jejich straně" nebo mluvil o druhém rodiči jen špatně, je to manipulace. Oni si tím uleví, ale tebe to bolí.
Často to nemyslí zle – jsou smutní, naštvaní nebo ve velkém stresu. Situace je pro ně těžká. Přesto je to špatně a ty máš právo říct „ne"!
Když ti rodiče toto říkají, není to správné:
- Vyber si, s kým chceš bydlet.
- Vyber si, s kým chceš strávit víkend.
- Bylo by fajn mít jeden domov. Řekni, jestli to chceš.
- Táta nás opustil.
- Teď mi musíš víc pomáhat, protože nás táta nebo máma opustil/a.
- Bez tebe mi tu bude smutno.
- Nevím, jak to tu bez tebe zvládnu.
- Oba to zvládneme a pak budeme zase spolu.
- Já se tu snažím, ale táta na tebe kašle. Ty za ním letíš, když zavolá.
- Táta nebo máma nás opustil kvůli někomu jinému.
- Kvůli tátovi nebo mámě jsme teď na tom hůř.
- Táta nebo máma někdy lže.
- Uděláme z toho tajemství. Tátovi nebo mámě to neříkej.
- Na OSPOD nebo u soudu řekni, jak se k tobě táta nebo máma chová.
Odborník
Když máš pocit, že je toho na tebe moc, může pomoct promluvit si s odborníkem – třeba s psychologem nebo poradcem. Tady je, jak to obvykle probíhá, abys věděl/a, co čekat.
Jak vypadá první setkání
Na začátku si s tebou odborník jen v klidu povídá – ptá se, jak se máš, co se doma děje a co tě trápí. Může se ptát i na věci, které vypadají „obyčejně" – škola, kamarádi, koníčky. Pomáhá mu to pochopit, jak žiješ. Nemusíš mít připravený „projev". Klidně řekni „Nevím, kde začít" – společně to zkusíte poskládat.
Co můžeš (a nemusíš) dělat
Můžeš mluvit o všem, co máš na srdci – i o věcech, které bys jinde neřekl/a. Když se ti nějaká otázka nelíbí, můžeš říct: „Na to nechci odpovídat" nebo „Potřebuju chvilku." Když něčemu nerozumíš, ptej se. Odborník má povinnost ti věci vysvětlit srozumitelně.
Co se s tím, co řekneš, děje
Odborník má mlčenlivost – to znamená, že o tvých pocitech a myšlenkách jen tak někomu nepovídá. Někdy ale potřebuje s rodiči nebo školou mluvit o tom, co by ti mohlo pomoct (např. méně kroužků, víc času na učení). Když se ho zeptáš: „Co budete říkat rodičům?" – měl by ti to vysvětlit dopředu, aby tě nic nepřekvapilo.
Jak ti může pomocná schůzka prospět
Pomůže ti ujasnit si, co vlastně cítíš a čeho se bojíš. Společně hledáte konkrétní kroky – jak si odpočinout, jak říct rodičům, co potřebuješ, nebo jak zvládat hádky. Někdy stačí pár setkání, jindy je užitečné chodit delší dobu – podle toho, jak se budeš cítit.
Family Hub
Do FAMILY HUB můžeš přijít právě kvůli takovému rozhovoru. Odborník tam je zvyklý pracovat s dětmi, jejichž rodiče se rozcházejí nebo procházejí těžkým obdobím. Můžeš přijít s rodičem, ale někdy je možné domluvit i část setkání jen pro tebe.
Říct si „Chci si s někým promluvit" je naprosto super hrdinství! Je to nejlepší způsob, jak se o sebe skvěle postarat a hned se cítit mnohem líp!
Mýty
O rozvodu rodičů se často říkají věci, které nejsou pravdivé – jsou to takové „mýty".
Například: „Za rozvod můžou děti – kdyby se chovaly lépe nebo měly lepší známky, rodiče by zůstali spolu." To není pravda! O rozvodu rozhodují dospělí, a to z důvodů, které se týkají jejich vztahu. Děti nikdy nenesou vinu za to, že se rodiče rozejdou.
Další častý omyl zní: „Když se rodiče rozvedou, už spolu nikdy nemůžou vycházet." Některým to trvá déle, ale často se znovu naučí spolu komunikovat a řešit věci klidně, hlavně kvůli dětem.
Pokud slyšíš něco o rozvodu, čemu nerozumíš, ptej se! Můžeš říct: „Je to opravdu tak?" a ověřit si informace u lidí, kterým důvěřuješ – u rodičů, učitelů nebo třeba psychologa.
A když ti někdo odpoví: „Tomu ty nerozumíš, to je věc dospělých," a přitom se to týká i tebe, má ti to vysvětlit tak, abys tomu rozuměl/a.
Jak mluvit s kamarády
Nemusíš kamarádům říkat všechno do detailu, ale může ti pomoct, když vědí, že doma prožíváš těžší období.
Můžeš začít třeba: „U nás se teď rodiče rozcházejí, občas z toho nejsem v pohodě." Když se tě budou ptát moc, můžeš říct, že o tom teď mluvit nechceš, ale že ti pomůže, když s tebou budou trávit čas jako dřív.
A pokud má kamarád podobnou zkušenost, může ti nabídnout svoje tipy, co pomohlo jemu. I jen vědět, že v tom nejsi jediný/jediná, bývá velká úleva.